Tajemství ženy z obrazu

Zdroj obrázku: Pixabay.com

      Slunce se pomalu přiklánělo k obzoru. Přes den sice krásně svítilo, ale už méně hřálo. Byl skoro konec září. Patrik se chvíli procházel po náměstí a vychutnával si klid a zvuk vody dopadající na hladinu v malé barokní fontáně. Vracel se z interwiev s jednou začínající výtvarnicí a měl špatnou náladu. Slečna byla sice zajímavá, celkem i hezká, ale rozhovor s ní ho nijak neuchvátil a Patrik pochyboval, že bude něčím zajímavý pro čtenáře tisku.

     Zastavil se před výlohou starožitnictví a prohlížel si nové kousky, které se tam objevily. Patrik si tu občas udělal radost a koupil si nějaký starožitný kousek, který pak doma vystavil. Byla to taková jeho malá úchylka a snad si tím kompenzoval neúspěch u žen. Jeho pohled se zastavil na starém obrazu ve zlatém zdobeném rámu. Shlížela z něj žena. Mladá a krásná žena, s havraními vlasy vyčesanými do složitého účesu zdobeného čelenkou s rubíny. O něco větší rubíny pak měla na krku, kde vytvářely složitý vzorec secesního náhrdelníku, který vyplňoval velký výstřih černých šatů.

     Patrik stál před výlohou, fascinovaně si prohlížel onu tajemnou krásku a čas ubíhal. Když už slunce zapadlo za obzor a on na ženu téměř neviděl, vybelhal se ze dveří starý antikvář a zachmuřeně jej oslovil: „Mladý muži, copak tě v té výloze tak zaujalo? Vypadáš, jakoby ses mě chystal vykrást.“

     „Ale kdepak,“ dušoval se Patrik, když si uvědomil, že na obraz asi zírá už hodně dlouho. „Jen sem se koukal, co tu máte nového a zaujal mě ten obraz.“ Ukázal rukou do výlohy.

     „Jojo, krásná Anežka,“ pokýval hlavou starožitník. „Ta už mnoha mužům zlomila srdce… Ale jestli se ti líbí, můžeme se domluvit na nějaké ceně?“

     O půl hodiny později už Patrik odcházel z obchodu a pod ramenem si nesl obraz zabalený v hedvábném papíru. V peněžence měl o pár tisíc méně, ale to ho vůbec netížilo. Chmury toho dne byly zažehnané.

     Té noci špatně spal. Z obrazu, který si pověsil naproti posteli, se na něj záhadně a smutně usmívala Anežka a on se při tom zmítal v posteli mezi spánkem a bděním.  Trápily ho hrozné noční můry, jako už dlouho ne. Do práce ráno skoro utíkal. Ve svém neklidném spánku zaklapl i budíka a zaspal. Vyběhl ze dveří s rozvázanými tkaničkami a košili si zapínal v poklusu. K jeho hrůze ho ještě na schodech zastavila sousedka a snažila se mu namluvit, že se z jeho bytu celou noc ozývaly hrozné zvuky. Nářek, pláč,  křik a rány… Takový nesmysl! Byl přece doma sám, stejně jako za posledních několik let.

Do práce doběhl patnáct minut po osmé a šéfredaktor na něj významně gestikuloval z prosklené kanceláře a ťukal si prstem na hodinky. Kolega a dlouholetý kamarád Jirka si ho pozorně prohlížel. „Co se stalo, Pate? Vypadáš hrozně?“

Patrik mu v rychlosti vylíčil vše, co se předchozí den stalo. Od nepovedeného rozhovoru, až po koupi obrazu. Nevynechal ani hroznou noc a divnou sousedku dnes ráno.

„Říkáš, že se ta žena jmenuje Anežka?“ Na Jirkově čele naskočila hluboká vráska, jak soustředěně přemýšlel. Na něco si vzpomněl. Na něco, co se týkalo obrazu a jména Anežka, ale co to jen mohlo být?

„No jo, říkal to ten starožitník, ale víc taky nevěděl. Jen dodal, že je ten obraz něčím zajímavý, ale že to nezjistí každý. Prý to obraz vyjeví jen tomu, kdo ho zaujme.“ Zasmál se. „Takový bláboly, chápeš to?“

Jirka už nic neříkal, ale za celý pracovní den to nedokázal dostat z hlavy. Když Patrik odešel domů, zůstal Jirka v práci chvíli přes čas. Rozhodl se, že se tomu obrazu podívá na zoubek. Přece to nemůže být jen tak. Něco mu říká, že by měl zjistit pravdu a to co nejrychleji.

------------------------------------------------------------------------------------------

Patrik za sebou zabouchl dveře od bytu a vyzul tenisky. To byl zase dneska den. Připadal si jako po opici. Neklidná noc se na něm podepsala víc, než čekal. Sotva vstoupil temnou chodbou do obývacího pokoje, zdálo se mu, že atmosféra je nějaká jiná než obvykle. V pokoji vládl klid, ale tichem se linula pomalá sladká hudba. Jakoby někde v bytě hrála harfa. Zamračil se. Kdo ještě dneska hraje na harfu?

Postavil vodu na čaj a otevřel ledničku, aby si připravil večeři. Zdálo se mu to? Jakoby se za jeho zády něco mihlo. Nějaký stín, nebo… Prudce se otočil a zamžoural do tmy. Žádný další pohyb však nespatřil. Potřásl hlavou, aby zahnal chmurné myšlenky a otočil se zpět k lednici.

Jirka fascinovaně hleděl na monitor svého počítače. Obraz se ženou, které říkali Anežka, byl celkem známý. Ale jeho popularita nebyla zrovna pozitivní. Anežka Bergler byla žena žijící ve druhé polovině devatenáctého století. Byla manželkou bohatého bankéře, který si nechal obraz své choti vymalovat tak, aby znázorňoval všechny její přednosti a dokonale reprezentoval jejich rod. Na tom by nebylo nic divného, ovšem háček byl v Anežčině životě, a možná ani ne tak v životě, jako v její smrti.

Patrik se konečně posadil k televizi, nohy si opřel o konferenční stolek a na klín si položil talíř s vaječnou omeletou. Rychlá a teplá večeře, na kterou se v práci těšil už od rána. Také se těšil na zprávy, které už pár dní neviděl a chtěl konečně zjistit, co se děje ve světě. Mačkal ovladač, aby televizi zapnul, ale marně.

„Co s tím zase je?“ Rozčiloval se. Mrštil vztekle ovladačem na gauč, když v tom najednou v televizi zachrčelo, a začala se z ní linout ona podivná hudba, kterou již ten den slyšel.   Patrik se zarazil a ruka s vidličkou zůstala viset ve vzduchu. „Co je zase tohle?“

 Další překvapení ho teprve čekalo. Ze tmy ložnice se ozvalo šustění látek. Patrik se otočil po zvuku a co spatřil, mu doslova vyrazilo dech. Zpočátku to vypadalo, jako by se po bytě pohybovala mlha. Postupně však nabrala kontury a začala se zhmotňovat v ženu.

Patrik ztěžka polkl a odložil stranou talíř s večeří. Pozoroval ženu, která se k němu přibližovala krok po kroku. Postupně začal rozeznávat krásné rysy v obličeji, tmavé uhrančivé oči, složitý účes a černé šaty ze šustivého saténu. Byla nesmírně elegantní a štíhlá. Došla až k němu a pohlédla mu do očí.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Anežka vyrůstala v rodině továrníka Sprenglera a byla zvyklá pohybovat se ve vysokých kruzích. Nebylo žádným překvapením, že pro její krásu si jí všiml významný pražský bankéř Fanny Berger na jednom z jejích prvních plesů a neváhal ani den. Ještě ten večer, kdy skončil ples, se nechal uvést ke starému továrníkovi a požádal ho o ruku jeho dcery. Továrník Sprengler byl štěstím bez sebe, že pro svou jedinou dceru sehnal takovou partii a tak slovo dalo slovo a do měsíce byla svatba.

Zpočátku to vypadalo jako krásný sen. Anežka střídala jednu drahou róbu za druhou, dostávala drahé šperky, objevovala se na nejvýznamnějších plesech a banketech, nesměla chybět na žádné divadelní premiéře. Jak měsíce ubíhaly, začal se její sen měnit v noční můru. Fanny se vracel z pracovních schůzek nevrlý, svůj vztek si vybíjel na Anežce a co hůř, chtěl syna. Anežku si bral na lože den co den a byl čím dál tím víc agresivní. Po roce manželství se Anežka, stáhla ze společenského života, aby okolí nevidělo její modřiny a rány, tiše trpěla a proklínala svého chotě. Vzepřít se mu nedokázala, ale celou svou duší toužila po pomstě. Po tom, že mu jednou jeho rány vrátí a že ho za jeho brutalitu třeba i zabije. Svou pomstu dokonat nestihla. Fanny Bergler ji utýral k smrti dva roky po svatbě.

Jirka dočetl článek a hledal dál. Tohle přece není všechno. Intuice mu říkala, že je Patrik v nebezpečí. Ale proč?

Patrik si připadal jako ve snu. Ani nevěděl, jak se tam ocitl, ale najednou ležel ve své posteli nahý a Anežka, která stála před ním, si vytahovala z účesu sponu, aby uvolnila své havraní kadeře. Nebyl schopný slova. Sledoval její počínání a cítil, jak v něm vzrůstá touha. Pomalu si uvolnila tkanice šatů a spustila je k zemi. Sukně se s šustěním svezly a on spatřil široké boky a plná ňadra sešněrovaná v korzetu. Poklekla k němu a naznačila, aby jí korzet povolil. A tak začal knoflíček po knoflíčku odhalovat její nahou krásu

------------------------------------------------------------------------------------------

Jirka nervózně svíral mobilní telefon. Proč mu to sakra Patrik nebere? Jirka už konečně našel článek, který se mu ráno vybavil. Patrik je ve smrtelném nebezpečí!

Patrik nevnímal zvonění telefonu, ani bušení na dveře o hodinu později, kdy už za nimi Jirka stál. Vnímal jen tělo krásné Anežky, která mu seděla obkročmo na bocích a pohupovala se v prastarém rytmu milování. Cítil tu těsnost, jak ho obepíná. Nehty, kterými ho škrábe do hrudi v silné extázi a… Proboha! V přítmí ložnice se zaleskla čepel nože, který najednou držela jeho krásná milenka nad hlavou. Než si uvědomil, co se děje, bodla. A pak znovu a znovu, dokud se celá postel nezalila Patrikovou krví a prosakující krůpěje začaly pod postelí vytvářet krvavou kaluž. Anežka zvrátila hlavu dozadu a vydala ze sebe zvířecí skřek. Pohltil jí pocit úlevy z vykonané pomsty. Zase alespoň na chvíli….

........................................................................................................................

Patrikova matka stála v téměř vyklizeném bytě a pozorovala podivný portrét ženy v secesních šatech. Co s ním? Bude nejlepší, když jej odnesou do nějakého starožitnictví. Však si ho někdo koupí.